Možná by se teď někomu mohlo zdát, že vám teď budu vyprávět o výletě do Berlína, ale chyba! my jsme tentokrát navštívili LONDÝN. Náš trip začal srazem dne 25.1. 2016 ve 23:00 na Lužickém náměstí, když jsme se tam všichni sešli. Docela nás pobavilo, že jeden člen z naší skupiny sebou neměl ani malý batůžek, pouze kartáček v kapse, který ještě strčil ke mě do tašky :D Ale samozřejmě ani my toho sebou moc neměli, jeli jsme jen na otočku. I když jsme vyjížděli na noc, cesta byla docela veselá a rychle ubíhala, možná to bylo také tou trochou alkoholu, ale to si řidič asi nemyslel. Řidič trpěl jako pes, obzvlášť když cca 80km před Berlínem všichni usnuli a já v autě zůstal jen s rádiem a hustym Wimpym. Jelikož jsme odlítali z Berlína, nemohli jsme si odpustit jednu krabičku, která měla/má být nejoblíbenější na světě. Zaparkovali jsme kousek od ní a došli si to, po nějaké chvilce hledání jsme si mysleli, že jsme tu zbytečně, ale nevzdali jsme to a po pár minutách jsme konečně logovali. Poté cesta opět k autu a vyrazili jsme na letiště. Tam jsme si našli krásné místečko k zaparkování a už se těšili na letištní kontrolu, nikoho z nás naštěstí nezatkli a my jsme si šli na chvíli odpočinout a počkat na naše letadlo, letělo nám to zhruba kolem 7-8 hodiny ranní. Těsně před nástupem se vedle nás posadila slečna, která začala jíst jakousi bagetu, ze které se nám málem jeden člen pozvracel, naštěstí tento pocit byl odbourán a my klidně mohli letět. Bagetka byla vajíčková, a jelikož dotyčný měl už delší dobu rozhašený žaludek, měl opravdu na krajíčku :D Let netrval nijak dlouho a začali jsme klesat. Dále jsme měli nasednout na autobus a dostat se do centra a hle! První problém, měli jsme objednané lístky do předu, ale na letišti nám bylo řečeno, že společnost se kterou jsme měli absolvovat cestu vlastně už neexistuje :D První moje myšlenka, když nám to projíždějící řidič oznámil, bylo, že je 60 liber nenávratně v pr**li.... Existuje, ale přestala obsluhovat letiště Stansted a my měli starosti navíc... Tak jsme přemýšleli co budeme dělat, naštěstí jsme dostali dobrou radu a odjeli s jiným autobusem, který měl nahrazovat ten minulý. Docela se nám ulevilo, když jsme seděli a měli namířeno do centra Londýna :) Dorazili jsme na známé nádraží King’s Cross. Naprosto jinam, než jsmě měli původně přijet, ale.... Náš první plán byl se dobře najíst, nejlépe klasickou anglickou snídaní. Našli jsme takovou příjemnou hospůdku a tam se pořádně nadlábli. A napojili - pinta pivka za £4.10 sice nepatří z nejlevnějších, ale dal jsem si rovnou dvě - já sem v aute pít nemohl :D Všude kde jsme prošli jsme samozřejmě kontrolovali, jestli se tam nenachází nějaká krabička a když, tak se stala naší obětí. Nebylo to tak horké, ale když se nějaká namanula, zobli jsme ji :) Další náš cíl byl najít náš předem objednaný hotel resp. domácí hotýlek, a když už jsme stáli před ním měli jsme konečně pocit, že si na chvíli odpočineme a taky že jo, pokojíček nás příjemně překvapil a všichni jsme si zhruba na hodinku zalezli do postele a dali si šlofíka, vždyť jsme celou noc nespali. Pak jsme vyrazili na pořádný lov jak kešek, tak nádherných pohledů na krásy Londýna. Viděli jsme památky proslavující hlavní město Spojeného království jako je např. Big Ben, Tower bridge apod. Také jsme našli spoustu zajímavých krabiček, které nás velice potěšili :) A celý den jsme zakončili příjemnou procházkou okolo řeky Temže. Po velice náročném dni jsme padli do postele jak zabití. Druhý den ráno nás čekala, tentokrát už ne anglická, snídaně, posilnili jsme se a opět se vydali na lov. Jelikož jsme si naplánovali event na nultém poledníku v Greenwich pořád naše cesta mířila tímto směrem. Sice žádná velká účast na eventu nebyla, ale přesto pár jedinců dorazilo a my se seznámili a příjemně si popovídali. To mi také připomíná, že při jedné z našich cest metrem jsme potkali jednoho pána z Plzně s manželkou, kteří žijí v Londýně už 10let - když na nás někdo promluvil česky, bylo to pro nás poměrně překvapení. Stejně tak byla překvapena paní u památníku v Greenwichi, když ji jeden z členů tripu oslovil krásně česky "No dobý den!" :) Chvíli na nás koukala jak na zjevení, ale pak jsme si také pokecali a podělili se o trable s autobusovou přepravou z/na letiště Stansted... Pak už naše kroky směrovali pomalu, ale jistě opět na King’s Cross a směr letiště. Náš autobus se maličko zpozdil a my se začali bát, abychom stihli naše letadlo, na letišti jsme se né schválně rozdělili (kdyby něchteli trajdat po krámech...) a spěchali na náš gate, protože nám to vycházeli tip ťop. A teď se dostáváme k tomu, proč název „Není Berlín jako Berlín“. Rozděleni na 2 skupiny jsme skoro běželi. Naše skupina uviděla, že nám letadlo odlétá z čísla 57 a informace, že je to až na druhé straně letiště nás vůbec nepotěšila. Když jsme tam celý zadýchaní přišli, moc příjemný pán nám oznámil, že už jsou dveře zavřené a že nás nepustí, a teď co? Přece neodletěli bez nás? Spoustu zajímavých myšlenek se nám honilo hlavou. Pak nás ale napadlo, zavolat druhé skupině, ta nám oznámila, že jsou úplně na jiném nástupišti a že dveře ještě neotevřeli. Spadl nám kámen ze srdce a zase jsme utíkali na protější konec letiště za ostatními. Když jsem je uviděla, ulevilo se mi znovu a naštěstí naposledy. Teď se nám ještě honilo hlavou, jak je možné, že jsme se spletli, však všichni jsme viděli, že tam byl opravdu napsaný Berlín, konečná odpověď, která tuto situaci ukončila byla právě „Nojo, není Berlín jako Berlín“ :D . Posledním naším překvapením bylo, že naše letuška byla Češka a tak jsme si s ní příjemně popovídali. Spokojeně jsme opět doseli na zem a už nás čekalo jen pár hodin v autě. Naše výprava se velice povedla, odlovili jsme spoustu kešek, viděli jsme další část světa, hodně se nasmáli a zakončení bylo přímo excelentní. Kdo ví, co nás čeká zase příště...
Sečteno a podtrženo - nebyl to tak drahý výlet (přepočteno na osobu).... 20€ zpáteční letenky, 6€ parkování na berlínském letišti, £12 za BUS z/na letiště Stansted, £13.25 za dvoudenní lítání po londýnském MHD (nakonec jsem je všechny ukecal na Oyster katru a asi se to vyplatilo...) a £13.5 za noc v hotelu v Notting Hillu + asi 150CZK za naftu :)
Sepsala a sesmolila Olí:), dokomentoval n3oklan
Ahoj všem! Hlásím se vám s novým typem článku, s nímž bych chtěla zavzpomínat na své mnohdy vtipné lovecké začátky. Dlouho jsem přemýšlela o tom, jakým článkem bych mohla obohatit stránky Geoseveru a toto mi přišlo jako nejlepší řešení. K tomuto typu článku jsem se rozhodla ve chvíli, kdy padlo první, jak se mezi námi kačery říká, zaříznuté koťátko. Takže: Pojďte se mnou zavzpomínat a nebojte se případně do komentářů podělit s vašimi kačerskými začátky. Můj milý deníčku, píše se 12. říjen roku 2013 a přede mnou stojí první těžký úkol - odlovení první keše. Odhodlávala jsem se k tomuto kroku již dlouhou dobu. Pár let zpětně jsem se s geocachingem setkala poprvé, ale nic moc mi to neřeklo. V létě jsem potkala kamosmichala, který již nějakou dobu lovil a k této hře mě přivedl. Je pravda, že když keš loví někdo jiný a vy ho jen sledujete a v případě nutnosti děláte křoví, je to něco jiného, než když máte krabičku ulovit sami. O tom vám zkušeným kačerům s léty praxe nemohu nic vyprávět. A tak se pomalu přesunu k mým prvním odlovům. V tento den totiž padly hned 3 krabičky. Ke každé napíši svůj typický komentář, na který jste si již zvykli v mých předchozích článcích.
Seznamte se s mou první nalezenou keškou. Pokud kliknete na GC kód, můžete si prohlédnout fotky a pročíst listing, to je jediné, co můžete u této kešky udělat, protože je bohužel již zaarchivovaná. Avšak to, že krabička není fyzicky na místě vám nemůže zabránit v tom, se jít pokochat krásami přírody v těchto místech. Jedná se o odlehlou skalku v klidné přírodě, ze které se můžete kochat nádherným výhledem. Je to přesně takové místo, které je pro geocaching jako stvořené, abych pravdu řekla, tak již v počátcích své kačerské kariéry mě nijak neuchvátily městské keše - chybí mi u nich potřebný klid pro odlov a logování. Máte to tak také? Když mě kamosmichal vytáhl na první odlov, tak jsem se těšila. Geocaching, jak jsem již psala výše, mě uchvátil již v létě. Vyrazili jsme od nás z domova, projeli Varnsdorfem a dostali se přes hranice do Grossschönau. Zastavili jsme na parkovišti a mohla začít naše cesta za dobrodružstvím. Ano, dobrodružství to bylo od chvíle, kdy jsme dorazili k mostu, který byl zatarasen závorou se zákazem průchodu. Otázkou pro nás tedy bylo, jak se dostat na druhou stranu, široko daleko jiná přístupová cesta nebyla a tak jsme byli nuceni zákaz porušit. Přišli jsme k místu, kde měla být keš uložená a v tu chvíli jsme zjistili, že jsme bez spoileru, kde bylo zobrazeno, v jakých místech hledat. Naštěstí jsme s sebou měli georobota - mojí mladší sestru a ta krabičku odhalila během chvilky. Mohla jsem tedy prvně zvolat: LOVU ZDAR!
Když jsme odlovili první keš, vydali jsme se za druhou a to byl právě tento kousek. Tato krabička byla velice zapeklitá, není pro mě nic těžšího, než se snažit ulovit kešku na frekventovaném místě a toto jím určitě bylo. Jedná se o krabičku umístěnou v blízkosti hojně navštěvovaného hřbitova a kostela, proto ten název. Upozorňuji, že pokud se vydáte na odlov, nezapomeňte si tužku a papír, protože tato série obsahuje několik zastavení s bonusovými čísly, které vám umožní otevřít bonusovou krabičku, která je umístěna někde pod Luží, kde, to si zjistěte sami :). A teď k samotnému odlovu.
Když jsme přišli na místo, hledali jsme všude možně. Až po delší době jsme umístění odhalili. Sice se jedná o tradičku, ale... Vezměte si s sebou nějakou pomůcku, protože budete muset dolovat, a to celkem hluboko, musím však podotknout, že to není na magnet. Do toho kolem vás bude chodit spousta lidí, takže musíte být nenápadní :). Musím tedy z osobní zkušenosti říci, že odlov této keše nebyl nijak snadný, ale za to byl hodně zábavný. Vřele doporučuji.
Od kostela jsme se vydali cestou, jež mířila do kopce, který je zalesněn a není z něj téměř žádný výhled, i když na podzim a v zimě je naopak výhled úchvatný. Na kopci se ukrývá krabička a nedaleko od ní je i restaurace, kde se můžete po výšlapu posilnit. Restaurace je krásná a rozhodně stojí za návštěvu. Keška je zde snadno odlovitelná, je na téměř nerušeném místě v lesíku. U této keše se nám nic zajímavého, co by stálo za zmínku, nepřihodilo.
Myslím si, že se vám zde v Grossschönau bude líbit a ráda bych vás touto cestou pozvala na malý výlet právě do těchto končin. Kešek je zde mnohem více, ale o nich někdy příště.
Obrázky použité v článku a ještě mnohé další si můžete prohlédnout na stránkách dané keše (po kliknutí na GC kód).
Dne 7. 11. 2015 jsem se vydala se skvělou geogrupou (IQCHAZON3) na odlov jedné noční kešky. Jmenovala se Pulnocni projektant. Musím říci, že již název mě kdysi zaujal a říkala jsem si, že ji musím někdy odlovit. V tento den se poštěstilo a tak jsme vyrazili. Musím říci, že již cesta směr Česká Lípa byla nesmírně zajímavá a smekám klobouk před IQ250, že to vůbec uřídil, byla mlha tak hustá, že by se dala krájet. Když jsme přijeli na místo, vybalili si potřebné věci a zkonzultovali budoucí postup odlovu, mohli jsme se vydat na cestu. Musím říci, že se mi hrozně líbilo, jaká byla cesta, žádné kopce, povrch naprosto úžasný, chvilkami písek, chvilkami tráva a asfaltová cesta. Kačerská cesta je suprově označena a finální keš je umístěna na úžasném místě. Pokud si chcete užít pěkný noční odlov, určitě mohu vřele doporučit. Nečeká vás žádné náročné luštění a vše se odehrává přímo v terénu. Vše potřebné vám sdělí listing. Čeká vás klidné a příjemné lesní prostředí, které úžasně regeneruje mysl . Keška je po všech stránkách úžasně propracovaná a ta finálka. Doporučuji ji vaší pozornosti.
Cestou jsme vyzvedli ještě keš KALOKAGATHIA. Jistě si říkáte, co ten název znamená. V antickém Řecku se snažili kultivovat nejen tělo, ale i mysl a KALOKAGATHIA označuje rovnováhu mezi těmito dvěma sférami. Jak již říká listing, rovnováhu budete potřebovat při odlovu. Musím říci, že než jsme přišli na místo určení, tak nám to dalo trošinku zabrat, protože se nám zbláznila GPS. Nakonec se vše povedlo dát do kupy a k místu, kde keška je, jsme dorazili za malý okamžik. Pro kešku se vydal IQ250. Keš si k nám cestu našla. Zalogovali jsme se, n3oklan vložil nějaké to CWG a IQ250 vložil TB, které tam teď jistě čeká na někoho, kdo si ho vyzvedne. Když si pak vzpomenu, jak keš hledala svou cestu zpět ke svému úkrytu, tak to byl též skvělý zážitek. Asi 5x se nepodařilo, ale nakonec se tam dostala. Musím říci, že to bylo pěkné zpestření našeho výletu.
Když jsme odlovili KALOKAGATHIU, pokračovali jsme v cestě Pulnocniho projektanta. Ve chvíli, kdy jsme měli odbočovat, tak si n3oklan všiml, že je kousek odtud multinka a že bychom ji mohli zkusit také. Pro zájemce: Jezirko Hrisna Milada. Musím poznamenat, že hledání indicie u jezírka bylo naprosto úžasným okořeněním tohoto výletu a s n3oklanem děkujeme IQ250, Zoidberg.cZ a Chacimu za skvělý zážitek. Vše si přečtete níže v receptu na skvělou pozdní večeři… Musím poznamenat, že se mi líbila chatka, která u jezírka stála, i když jsem ji viděla jen ve svitu baterek. Jezírko jsem téměř nezahlédla, ale muselo být také moc pěkné. Kešku jsme však nechali skrytou naším očím, protože nás vedla mimo naši cestu a už nás celkem tížil čas. A jelikož mě i teď trošku žene čas, tak se s vámi již rozloučím prostřednictvím slíbeného receptu.
Ingredience:
Postup: Přijdeme k velkému rybníku, začneme si povídat, ohlížet se kolem sebe. Protože je tma, musíme použít skvěle svítící baterku. Po zaslechnutí zvuku se musíme správně otočit a objevit vzlétajícího kačera. Když zjistíme, že kačer poněkud zblble letí, postavíme mu správně do cesty 2 stromy. O jeden se chudák otře křídlem, do druhého narazí hlavou – to aby byl správně omráčen a spadl k nám na zem. Když kačer spadne na zem, necháme ho oklepat a s pomocí druhé baterky ho nasměrujeme zpět do rybníka.
RECEPT PROSÍM BERTE JAKO ČISTĚ RECESIVNÍ A NEUBLIŽUJTE KAČEROVI. VĚŘÍM TOMU, ŽE JEDNOU MU TO STAČILO A JEŠTĚ TEĎ SE Z TOHO NĚKDE OKLEPÁVÁ.
Přeji vám všem lovu zdar a užívejte si nevšedních zážitků.
Naše výprava započala krásného květnového dne. Jedna polovina naší party se mačkala v ošuntělém Seatu (ale i tak díky bohu za něj) - "osuntely Seatek" byl Leon, silenej pracant, ale malicko zaprasenej no - a druhá polovina cestovala v luxusním Mitsubishi - zas tak luxusni neni :D. Cesta na letiště byla dlouhá a únavná, myslím, že za to mohlo intenzivně zářící slunce a chybějící klimatizace v našem voze! Ale i tak jsme stihli odlovit několik kešek (asi tak tři). Cesta vedla přes Německo a Polsko. Konečně jsme dorazili na parkoviště, vzali bágly a přesunuli jsme se na letiště ve Wroclavi. 9 z 10 z nás nikdy neletělo letadlem, ale naštěstí na nikom nebyla znát nervozita (nebo sem si alespoň nevšimla). Nicméně zmatek nastal už před kontrolou zavazadel kdy IQ250 namluvil jedné části našeho osazenstva, že nesmí mít s sebou jídlo, takže ho začali houfně jíst, nabízet a vyhazovat, až po pár hodinách, kdy trpěli hladem, vyšlo najevo, že si z nich udělal krutou legraci… :-D Letištní kontrola proběhla celkem hladce až na pár výjimek třeba když tuba se zubní pastou, odličovač a sprej na nohy přesáhl povolených 100 ml, nebo když Nakesovi.cz začal pípat knoflík a Stýskalce boty. Pak jsme už jen čekali, až nás vpustí do krásného letadla společnosti Ryanair typu Boeing 737-800. Nevím, jak to vnímali ostatní, ale mě bylo při usazení v letadle děsný vedro - a kozenkovy sedacky lepily o stosest ! A po nastartování letadla a zapnutí klimatizace zase děsná zima - ta uz byla na pohodu :) ! Nejvíce nás s Fulkim asi pobavil unuděný stevard, který nám předváděl nejspíše svou obvyklou choreografii, při které nám ukazoval, kde jsou vesty, kde dýchací přístroj atd… Najednou začalo letadlo nabírat rychlost, tlak nás pořádně přimáčkl do sedaček - skoro jako v moji Oktavce, ale bylo to delsi - , a letadlo vzlétlo. Byl to tak skvělý pocit, že ho ani neumím popsat, stoupali jsme a najednou jsme byli vysoko nad mraky, přičemž začal stevard rázovat uličkou a nabízel nám jídlo, pití a parfémy, vše samozřejmě s vysokovzdušnou přirážkou. Let byl klidný a rychlý. Po chvilce jsme zase začali rozeznávat baráky, pole a lesy. Pilot usadil letadlo na dráhu - sakris, i bouracka v aute byl vetsi naraz - a pár nadšenců vpředu zatleskalo, jako zadostiúčinění stevard ještě zmáčkl tlačítko s fanfárou. Let byl prostě na pohodu - prekvapive tezce na pohodu. Hned u Modlinského letiště byla keška, takže jsme se ji jali ulovit. Poté jsme začali shánět nějaký ten spoj, který by nás odvezl do centra Varšavy, nalezli jsme ho okamžitě a odjížděl přibližně za 2 minuty. - Ani tak nebyl nalezen okamzite, jako nahodou, kdyz jsem zbystril automat na listky... Listek byl o 2 zlote levnejsi nez bus konkurence, ale trochu jsem ocekaval "hacek".... Ten byl v nutnosti prestupu na vlak :D - Šok nastal, když nás po pár kilometrech babča - rozumejte pruvodci - z autobusu vyplonkovala, že máme jít na vlak. „To jako fakt?“ Tak jsme teda šli na vlak. Celkem nás to zmátlo, ale naštěstí jsme našli správné nástupiště a po několika minutách (a jednom postarším vlaku směrem Varšava, který nám ujel před nosem, protože jsme nevěděli, jestli to je opravdu „náš vlak" - asi 20× jsem jim vysvetloval, ze s listkem od „Koleje Mazowieckie - KM" do vlaku od PKP vlest fakt nemuzeme, ale to je vedlejsi -) konečně ve stanici zastavil krásný moderní vlak, který nás dopravil na předměstí Varšavy - taky nas mohl dovest skoro do centra a kousek dojet "krtkem", ale rozhodnuti bylo dojet na konecnou, zeeee ? :D. Cestou na hostel do centra Varšavy jsme odlovili pár kešek. Nemohli jsme najít automat na jízdenky, takže jsme si našlápli pár kilometrů pěšky, než jsme se k nějakému dostali - kdo by rekl, ze by na nadrazi nebude automat MHD, museli jsme dojit nekam dal, takticky k tramvajim... a tam uz bylo po problemu.... Koupili jsme víkendovou lítačku na MHD, naskočili na první tramvaj, která jela naším směrem, a už jsme jeli do centra. Po výstupu nás ohromil pohled na mrakodrapy a různé zajímavé stavby, celou dobu jsem nevěděla co to je, ale myslím, že nejvíc nás zaujal Palác vědy a kultury , ten byl naší partou asi nejfocenější stavbou vůbec - no bodejd, "BigBen", jak jsme ho prekrtili, byl nasviceny naprosto uzasny. Vypravili jsme se k našemu hostelu - Hostel Witt, temer v centru ubytko temer za hubicku. Naše pokoje byly v nejvyšším patře, všude byla krásná kachlová kamna ze starších dob. Bohužel nás nedali všechny na jeden pokoj, takže jedna část byla na pokoji o pěti postelích a druhá na pokoji po deseti postelích. Takže se stalo, že jim tam k ránu přibil hlučný vietnamec - a dokonce byli dva, jenom mam pocit, ze to byli snad japonci. Jinak nocleh hodnotíme docela kladně, pokoje vypadali dobře, kuchyňka byla obstojná a sprchy luxusní a záchod nic moc, ale o záchodech na cestě by se dala napsat celá kapitola (hlavně o dámských :-D) Ubytovali jsme se, nechali jsme si batohy na pokoji a dychtivě jsme šli poznávat noční Varšavu a odlovit i pár kešek. Budovy svítily úchvatně do tmy, lidé se bavili (kdo by se taky nebavil v pátek večer), díky velkému výskytu pařících lidí, jsme se pár kešek ani nesnažili odlovit. Ale přece jen jsme čtyři odlovili. Poté už jsme byli dost unavení, takže jsme se vydali na hostel a šli jsme spát, aby jsme byli čilí na druhý den. Ráno jsme se nasnídali a vydali se poznávat krásy Varšavy, slunce pěkně hřálo, cestou do centra jsme odlovili kešku, kterou se nám nepodařilo odlovit večer, protože byla brána zamčená - GC1EH93 St. Barbara's Church to byla. Za pár minut jsme dorazili k hlavnímu nádraží, z našeho stanoviště nás vyhnal jakýsi krákorák asi Rumburak, který se nemohl přeměnit v havrana - nejaky mistni podivin, kazdopadne nas "tanecnimi kreacemi" docela pobavil. Takže jsme se mírně přesunuli k obdivované budově Paláce kultury, udělali jsme pár fotek a razili jsme dál. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme lovit kolem řeky Visly. Tramvaj byla úplně přecpaná lidmi, takže jsme si počkali na další, a ta jela naštěstí za chviličku. Cestou k řece jsme si odlovily kešku u Národního stadionu, dále u řeky nás ohromilo množství různých ohnišť a flašek povalujících se všude kolem. Vypadalo to, že včera tu byla velká párty, litovali jsme, že jsme se sem včera nešli podívat - kdyz jsme odpoledne odjizdeli na letiste, uz se tam zacinal konat dalsi mejdan... asi na dennim poradku. Zrovna když jsme přišli, začali se na řece směrovat jakýsi kánoisté - veslari to byli, trening bych tipoval - tak jsme si na chvilinku sedli a jen pozorovali okolní šramot - protoze me uz solidne zacaly bolet puchejre, zavelil jsem prestavku a dal si relax na plazi :). Po chvilince jsme se vydali lovit sérii kešek, které byly uloženy poblíž řeky - W jak Warszawa / W like Warsaw a nejsou jen v okoli reky :) Nakonec krom jedne tradicky a finalove mysterky jsme zobly vsechny. Cestou jsme se přitoulali k jakémusi starému koupališti s tobogánem u kterého byla i skejťácká rampa, byla to skvělá příležitost ke společné fotce, navíc jsme hned u rampy nalezli topinku ze včerejšího grilování, IQ250 jí při focení hodil do vzduchu a přistála n3oklanovi na hlavě… :-D Pak se nás pár ještě naaranžovalo na starý tobogán, nechali jsme se vyfotit a šli jsme vesele dál. Cestou přecpanou tramvají zpět do centra nás zaujalo Muzeum Polské armády, takže jsme se tam vrátili a šli obdivovat exponáty, bylo tam tolik tanků, letadel, dělobuchů a helikoptér a nevím čeho všeho, že jsme se tam chvilku zastavili a fotili a obdivovali vše kolem. Potom nás začal tlačit čas, takže jsme si dali pár minut na občerstvení a někteří na kávičku - Costa Coffe a Starbucks na kazdem rohu, nad zemi i pod zemi. Následně jsme se začali shánět po automatu na jízdenky, který byl jaksi k nenalezení, a až pár minut (asi 3 minuty) před odjezdem našeho vlaku IQ250 napadlo zeptat se paní u přepážky, paní byla vyděšená a polsky drmolila, že to za chvilinku jede, jako bychom to nevěděli. Rychle nám prodávala lístky, část naší party mezitím šla pozastavit vlak, já a Fulki jsme kupovali jízdenku jako poslední, ano musela jsem překonat svůj strach z jezdících schodů, na které pomalu neumím ani nastoupit a běžet po nich dolů!!! :D Vlak jsme tedy o fous stihli, v klidu se usadili a jeli na letiště, kde jsme po kontrole čekali dvě hodiny, než odletíme, někteří si krátili čas utracením posledních zlotých, někteří jídlem, někteří povídáním, někteří spaním, někteří surfováním po internetu - krom Chaciho snad vsichni, dokud nedosla stava v baterii (jeste ze mam 5000mAh) - a někteří vším co jsem uvedla a nekteri testovanim kuracke budky - ta byla supeeeer :D. Let probíhal úplně stejně jako před tím, akorát stevard předváděl choreografii s větším nadšením a dokonce se i smál, cestou z letiště na parkoviště jsme se ještě stavili v TB hotelu. A pak už nás čekala jen 200 kilometrová cesta zpět. Domů jsme dorazili vysílení, ale plní super vzpomínek. Příště to prý jistí Estonsko nebo Irsko. Kdo ví. Našeho dobrodružství se zúčastnili: n3oklan, IQ250, Chaci, Zoidberg.cZ, Nakes.cZ, Styskalka, Olí:), sportovkyne.zd, Angelzraje a Fulki.
Sepsala a sesmolila Angelzraje, modre poznamky n3oklan
náklady na trip (přepočítáno na osobu)
mozna me nekdo z bandy doplni o dalsi naklady, ale nevybavuju si toho moc navic... mimochodem, neni nutne resit predrazeny mobilni internet ceskych operatoru - SIMky polskych operatoru maji na kazdem rohu v trafice a ceny jsou az smesne (napr. Play! za 5PLN - 100MB; Orange za 20PLN - 2GB na LTE)
.jpg)
A je to tu! Slovo dalo slovo a po krátké domluvě se vydáváme zdolat tuto výzvu.
Osobně na power traily moc nejsem, ale někdy se to vyzkoušet musí a tak proč nezkusit rovnou ten největší a nejznámější? V 5 ráno vyjíždíme z Jiříkova a v autě plánujeme co se dá. Jediná otázka, která mě pořádně trápila je ta, že v kolik je plánován návrat. S myšlenkou, že se vracím za svítání a jdu hned do práce jsem se držel prakticky do konce téhle série. Po sedmé hodině se dostáváme na začátek JTJPT a cvičíme si taktiku. Jelikož jsme, kvůli komplikacím, jeli jen dva tak byla celá akce o něco složitější, ale zajímavější. Žhavíme hned tři navigační zařízení a vydáváme se bleskovým tempem ku předu. V dopoledních hodinách nás doprovází optimismus a očekávaný čas odlovení poslední krabičky nám vychází kolem 18:00, což by bylo více než přijatelné. Keš jde s keší a my začínáme chytat ten algoritmus. Po cestě si stíháme ještě dělat poznámky o keších, které nejsou úplně v pořádku. Jako poděkování za PWT je uveřejním aby se vědělo jak na tom krabičky jsou. Na keši #64 se potkáváme s prvními a posledními kačery, tímto zdravím Snoufika a Dareona (jsem si vědom, že jsem nicky určitě zkomolil, tak se omlouvám - pozn. byli to snoufik a Dareon11). Na krabičce #154 se setkáváme s dalším, ale ne tak milým setkáním v podobě vosího hnízda hned vedle keše. Krabičku přemísťujeme o strom dál na stejné straně, buďte opatrní! Zmíním ještě #211 kde je hint potřeba změnit z "ovocný strom" na "někdy tu ovocný strom jistě byl", zůstal po něm jen kmen, dá se lehce přehlédnou. Před #214 se zasekáváme, chytl nás slejvák a tak stojíme na benzínce asi okolo hodiny, dále pak ztrácíme čas na opravování a nahrazování již neexistujících krabiček, ale beztak poslední keš logujeme o 13 hodin později, to bylo tak akorát. Cesta na HC byla více než příjemná, Německo hrálo finále MS a silnice byli jen naše. Abych shrnul celkový pocit z PWT. Je to příjemná zkušenost, celý den jsme si i ve dvou dost užili a poznali jsme Geocaching z odlišného úhlu. Obdivuji ownera za odvahu něco takového vytvořit a zároveň kuráž se o to starat. Nicméně si nemyslím, že tohle je zrovna můj šálek kávy, nebylo to nějak zvláště náročné, jak se mluví, ale není to nic pro slabé nátury. Nováčci zde mohou rychle přehodnotit názor na GC, ale i o těchto velkých sérií to je.
poznámky n3oklan - vše podstatné napsal už Vojta, i když mě v polovine vlastních logů podepsal jako n2oklan (aaaano, ten take "existuje" 
, ale s nami nebyl 
- nemáš zač Míro 
)... snad bych jen doplnil, ze tablet přisel k újmě formou uvaření a hlubokého vybití baterie, nastěstí to po dni odpočinku rozdýchal a zase funguje 
a jenom trochu statisticky - průměrná spotřeba mé GCC - Škoda Octavia (on) TOUR byla při příjezdu k první krabičče 5.4l/100km, na konci 8.4l/100km a po dojezdu domů 7.4l/100km; průměrná rychlost celé cesty 22km/h; průměrná rychlost přesunu (v>0) byla 34km/h; najeto celkem 387km a cesta nám trvala 17h:36m:51s... a jak je vidno na teréních poznámkách, před tím, než Vojta skoro vytuhnul v autě, vznikl i návrh na logo GeoSeveru