Dne 7. 11. 2015 jsem se vydala se skvělou geogrupou (IQCHAZON3) na odlov jedné noční kešky. Jmenovala se Pulnocni projektant. Musím říci, že již název mě kdysi zaujal a říkala jsem si, že ji musím někdy odlovit. V tento den se poštěstilo a tak jsme vyrazili. Musím říci, že již cesta směr Česká Lípa byla nesmírně zajímavá a smekám klobouk před IQ250, že to vůbec uřídil, byla mlha tak hustá, že by se dala krájet. Když jsme přijeli na místo, vybalili si potřebné věci a zkonzultovali budoucí postup odlovu, mohli jsme se vydat na cestu. Musím říci, že se mi hrozně líbilo, jaká byla cesta, žádné kopce, povrch naprosto úžasný, chvilkami písek, chvilkami tráva a asfaltová cesta. Kačerská cesta je suprově označena a finální keš je umístěna na úžasném místě. Pokud si chcete užít pěkný noční odlov, určitě mohu vřele doporučit. Nečeká vás žádné náročné luštění a vše se odehrává přímo v terénu. Vše potřebné vám sdělí listing. Čeká vás klidné a příjemné lesní prostředí, které úžasně regeneruje mysl . Keška je po všech stránkách úžasně propracovaná a ta finálka. Doporučuji ji vaší pozornosti.
Cestou jsme vyzvedli ještě keš KALOKAGATHIA. Jistě si říkáte, co ten název znamená. V antickém Řecku se snažili kultivovat nejen tělo, ale i mysl a KALOKAGATHIA označuje rovnováhu mezi těmito dvěma sférami. Jak již říká listing, rovnováhu budete potřebovat při odlovu. Musím říci, že než jsme přišli na místo určení, tak nám to dalo trošinku zabrat, protože se nám zbláznila GPS. Nakonec se vše povedlo dát do kupy a k místu, kde keška je, jsme dorazili za malý okamžik. Pro kešku se vydal IQ250. Keš si k nám cestu našla. Zalogovali jsme se, n3oklan vložil nějaké to CWG a IQ250 vložil TB, které tam teď jistě čeká na někoho, kdo si ho vyzvedne. Když si pak vzpomenu, jak keš hledala svou cestu zpět ke svému úkrytu, tak to byl též skvělý zážitek. Asi 5x se nepodařilo, ale nakonec se tam dostala. Musím říci, že to bylo pěkné zpestření našeho výletu.
Když jsme odlovili KALOKAGATHIU, pokračovali jsme v cestě Pulnocniho projektanta. Ve chvíli, kdy jsme měli odbočovat, tak si n3oklan všiml, že je kousek odtud multinka a že bychom ji mohli zkusit také. Pro zájemce: Jezirko Hrisna Milada. Musím poznamenat, že hledání indicie u jezírka bylo naprosto úžasným okořeněním tohoto výletu a s n3oklanem děkujeme IQ250, Zoidberg.cZ a Chacimu za skvělý zážitek. Vše si přečtete níže v receptu na skvělou pozdní večeři… Musím poznamenat, že se mi líbila chatka, která u jezírka stála, i když jsem ji viděla jen ve svitu baterek. Jezírko jsem téměř nezahlédla, ale muselo být také moc pěkné. Kešku jsme však nechali skrytou naším očím, protože nás vedla mimo naši cestu a už nás celkem tížil čas. A jelikož mě i teď trošku žene čas, tak se s vámi již rozloučím prostřednictvím slíbeného receptu.
Ingredience:
Postup: Přijdeme k velkému rybníku, začneme si povídat, ohlížet se kolem sebe. Protože je tma, musíme použít skvěle svítící baterku. Po zaslechnutí zvuku se musíme správně otočit a objevit vzlétajícího kačera. Když zjistíme, že kačer poněkud zblble letí, postavíme mu správně do cesty 2 stromy. O jeden se chudák otře křídlem, do druhého narazí hlavou – to aby byl správně omráčen a spadl k nám na zem. Když kačer spadne na zem, necháme ho oklepat a s pomocí druhé baterky ho nasměrujeme zpět do rybníka.
RECEPT PROSÍM BERTE JAKO ČISTĚ RECESIVNÍ A NEUBLIŽUJTE KAČEROVI. VĚŘÍM TOMU, ŽE JEDNOU MU TO STAČILO A JEŠTĚ TEĎ SE Z TOHO NĚKDE OKLEPÁVÁ.
Přeji vám všem lovu zdar a užívejte si nevšedních zážitků.
Je to již delší dobu (od 18. 7. 2015), co slibuji, že napíši článek o konaném eventu. Tentokrát se trošku rozepíši o eventu s názvem Dole v dole. Musím říci, že všem zúčastněným udělal asi velikou radost.
Ahoj všem! Jsem zpět s dalším reportíkem. Tentokrát se dozvíte něco o skvělém rychlém eventu, který se konal 14. 6. 2015 v Rumburku. Původní místo konání mělo být náměstí, ale z důvodu nepřízně počasí jsme se museli ke spánku uchýlit v podloubí.
Naše výprava započala krásného květnového dne. Jedna polovina naší party se mačkala v ošuntělém Seatu (ale i tak díky bohu za něj) - "osuntely Seatek" byl Leon, silenej pracant, ale malicko zaprasenej no - a druhá polovina cestovala v luxusním Mitsubishi - zas tak luxusni neni :D. Cesta na letiště byla dlouhá a únavná, myslím, že za to mohlo intenzivně zářící slunce a chybějící klimatizace v našem voze! Ale i tak jsme stihli odlovit několik kešek (asi tak tři). Cesta vedla přes Německo a Polsko. Konečně jsme dorazili na parkoviště, vzali bágly a přesunuli jsme se na letiště ve Wroclavi. 9 z 10 z nás nikdy neletělo letadlem, ale naštěstí na nikom nebyla znát nervozita (nebo sem si alespoň nevšimla). Nicméně zmatek nastal už před kontrolou zavazadel kdy IQ250 namluvil jedné části našeho osazenstva, že nesmí mít s sebou jídlo, takže ho začali houfně jíst, nabízet a vyhazovat, až po pár hodinách, kdy trpěli hladem, vyšlo najevo, že si z nich udělal krutou legraci… :-D Letištní kontrola proběhla celkem hladce až na pár výjimek třeba když tuba se zubní pastou, odličovač a sprej na nohy přesáhl povolených 100 ml, nebo když Nakesovi.cz začal pípat knoflík a Stýskalce boty. Pak jsme už jen čekali, až nás vpustí do krásného letadla společnosti Ryanair typu Boeing 737-800. Nevím, jak to vnímali ostatní, ale mě bylo při usazení v letadle děsný vedro - a kozenkovy sedacky lepily o stosest ! A po nastartování letadla a zapnutí klimatizace zase děsná zima - ta uz byla na pohodu :) ! Nejvíce nás s Fulkim asi pobavil unuděný stevard, který nám předváděl nejspíše svou obvyklou choreografii, při které nám ukazoval, kde jsou vesty, kde dýchací přístroj atd… Najednou začalo letadlo nabírat rychlost, tlak nás pořádně přimáčkl do sedaček - skoro jako v moji Oktavce, ale bylo to delsi - , a letadlo vzlétlo. Byl to tak skvělý pocit, že ho ani neumím popsat, stoupali jsme a najednou jsme byli vysoko nad mraky, přičemž začal stevard rázovat uličkou a nabízel nám jídlo, pití a parfémy, vše samozřejmě s vysokovzdušnou přirážkou. Let byl klidný a rychlý. Po chvilce jsme zase začali rozeznávat baráky, pole a lesy. Pilot usadil letadlo na dráhu - sakris, i bouracka v aute byl vetsi naraz - a pár nadšenců vpředu zatleskalo, jako zadostiúčinění stevard ještě zmáčkl tlačítko s fanfárou. Let byl prostě na pohodu - prekvapive tezce na pohodu. Hned u Modlinského letiště byla keška, takže jsme se ji jali ulovit. Poté jsme začali shánět nějaký ten spoj, který by nás odvezl do centra Varšavy, nalezli jsme ho okamžitě a odjížděl přibližně za 2 minuty. - Ani tak nebyl nalezen okamzite, jako nahodou, kdyz jsem zbystril automat na listky... Listek byl o 2 zlote levnejsi nez bus konkurence, ale trochu jsem ocekaval "hacek".... Ten byl v nutnosti prestupu na vlak :D - Šok nastal, když nás po pár kilometrech babča - rozumejte pruvodci - z autobusu vyplonkovala, že máme jít na vlak. „To jako fakt?“ Tak jsme teda šli na vlak. Celkem nás to zmátlo, ale naštěstí jsme našli správné nástupiště a po několika minutách (a jednom postarším vlaku směrem Varšava, který nám ujel před nosem, protože jsme nevěděli, jestli to je opravdu „náš vlak" - asi 20× jsem jim vysvetloval, ze s listkem od „Koleje Mazowieckie - KM" do vlaku od PKP vlest fakt nemuzeme, ale to je vedlejsi -) konečně ve stanici zastavil krásný moderní vlak, který nás dopravil na předměstí Varšavy - taky nas mohl dovest skoro do centra a kousek dojet "krtkem", ale rozhodnuti bylo dojet na konecnou, zeeee ? :D. Cestou na hostel do centra Varšavy jsme odlovili pár kešek. Nemohli jsme najít automat na jízdenky, takže jsme si našlápli pár kilometrů pěšky, než jsme se k nějakému dostali - kdo by rekl, ze by na nadrazi nebude automat MHD, museli jsme dojit nekam dal, takticky k tramvajim... a tam uz bylo po problemu.... Koupili jsme víkendovou lítačku na MHD, naskočili na první tramvaj, která jela naším směrem, a už jsme jeli do centra. Po výstupu nás ohromil pohled na mrakodrapy a různé zajímavé stavby, celou dobu jsem nevěděla co to je, ale myslím, že nejvíc nás zaujal Palác vědy a kultury , ten byl naší partou asi nejfocenější stavbou vůbec - no bodejd, "BigBen", jak jsme ho prekrtili, byl nasviceny naprosto uzasny. Vypravili jsme se k našemu hostelu - Hostel Witt, temer v centru ubytko temer za hubicku. Naše pokoje byly v nejvyšším patře, všude byla krásná kachlová kamna ze starších dob. Bohužel nás nedali všechny na jeden pokoj, takže jedna část byla na pokoji o pěti postelích a druhá na pokoji po deseti postelích. Takže se stalo, že jim tam k ránu přibil hlučný vietnamec - a dokonce byli dva, jenom mam pocit, ze to byli snad japonci. Jinak nocleh hodnotíme docela kladně, pokoje vypadali dobře, kuchyňka byla obstojná a sprchy luxusní a záchod nic moc, ale o záchodech na cestě by se dala napsat celá kapitola (hlavně o dámských :-D) Ubytovali jsme se, nechali jsme si batohy na pokoji a dychtivě jsme šli poznávat noční Varšavu a odlovit i pár kešek. Budovy svítily úchvatně do tmy, lidé se bavili (kdo by se taky nebavil v pátek večer), díky velkému výskytu pařících lidí, jsme se pár kešek ani nesnažili odlovit. Ale přece jen jsme čtyři odlovili. Poté už jsme byli dost unavení, takže jsme se vydali na hostel a šli jsme spát, aby jsme byli čilí na druhý den. Ráno jsme se nasnídali a vydali se poznávat krásy Varšavy, slunce pěkně hřálo, cestou do centra jsme odlovili kešku, kterou se nám nepodařilo odlovit večer, protože byla brána zamčená - GC1EH93 St. Barbara's Church to byla. Za pár minut jsme dorazili k hlavnímu nádraží, z našeho stanoviště nás vyhnal jakýsi krákorák asi Rumburak, který se nemohl přeměnit v havrana - nejaky mistni podivin, kazdopadne nas "tanecnimi kreacemi" docela pobavil. Takže jsme se mírně přesunuli k obdivované budově Paláce kultury, udělali jsme pár fotek a razili jsme dál. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme lovit kolem řeky Visly. Tramvaj byla úplně přecpaná lidmi, takže jsme si počkali na další, a ta jela naštěstí za chviličku. Cestou k řece jsme si odlovily kešku u Národního stadionu, dále u řeky nás ohromilo množství různých ohnišť a flašek povalujících se všude kolem. Vypadalo to, že včera tu byla velká párty, litovali jsme, že jsme se sem včera nešli podívat - kdyz jsme odpoledne odjizdeli na letiste, uz se tam zacinal konat dalsi mejdan... asi na dennim poradku. Zrovna když jsme přišli, začali se na řece směrovat jakýsi kánoisté - veslari to byli, trening bych tipoval - tak jsme si na chvilinku sedli a jen pozorovali okolní šramot - protoze me uz solidne zacaly bolet puchejre, zavelil jsem prestavku a dal si relax na plazi :). Po chvilince jsme se vydali lovit sérii kešek, které byly uloženy poblíž řeky - W jak Warszawa / W like Warsaw a nejsou jen v okoli reky :) Nakonec krom jedne tradicky a finalove mysterky jsme zobly vsechny. Cestou jsme se přitoulali k jakémusi starému koupališti s tobogánem u kterého byla i skejťácká rampa, byla to skvělá příležitost ke společné fotce, navíc jsme hned u rampy nalezli topinku ze včerejšího grilování, IQ250 jí při focení hodil do vzduchu a přistála n3oklanovi na hlavě… :-D Pak se nás pár ještě naaranžovalo na starý tobogán, nechali jsme se vyfotit a šli jsme vesele dál. Cestou přecpanou tramvají zpět do centra nás zaujalo Muzeum Polské armády, takže jsme se tam vrátili a šli obdivovat exponáty, bylo tam tolik tanků, letadel, dělobuchů a helikoptér a nevím čeho všeho, že jsme se tam chvilku zastavili a fotili a obdivovali vše kolem. Potom nás začal tlačit čas, takže jsme si dali pár minut na občerstvení a někteří na kávičku - Costa Coffe a Starbucks na kazdem rohu, nad zemi i pod zemi. Následně jsme se začali shánět po automatu na jízdenky, který byl jaksi k nenalezení, a až pár minut (asi 3 minuty) před odjezdem našeho vlaku IQ250 napadlo zeptat se paní u přepážky, paní byla vyděšená a polsky drmolila, že to za chvilinku jede, jako bychom to nevěděli. Rychle nám prodávala lístky, část naší party mezitím šla pozastavit vlak, já a Fulki jsme kupovali jízdenku jako poslední, ano musela jsem překonat svůj strach z jezdících schodů, na které pomalu neumím ani nastoupit a běžet po nich dolů!!! :D Vlak jsme tedy o fous stihli, v klidu se usadili a jeli na letiště, kde jsme po kontrole čekali dvě hodiny, než odletíme, někteří si krátili čas utracením posledních zlotých, někteří jídlem, někteří povídáním, někteří spaním, někteří surfováním po internetu - krom Chaciho snad vsichni, dokud nedosla stava v baterii (jeste ze mam 5000mAh) - a někteří vším co jsem uvedla a nekteri testovanim kuracke budky - ta byla supeeeer :D. Let probíhal úplně stejně jako před tím, akorát stevard předváděl choreografii s větším nadšením a dokonce se i smál, cestou z letiště na parkoviště jsme se ještě stavili v TB hotelu. A pak už nás čekala jen 200 kilometrová cesta zpět. Domů jsme dorazili vysílení, ale plní super vzpomínek. Příště to prý jistí Estonsko nebo Irsko. Kdo ví. Našeho dobrodružství se zúčastnili: n3oklan, IQ250, Chaci, Zoidberg.cZ, Nakes.cZ, Styskalka, Olí:), sportovkyne.zd, Angelzraje a Fulki.
Sepsala a sesmolila Angelzraje, modre poznamky n3oklan
náklady na trip (přepočítáno na osobu)
mozna me nekdo z bandy doplni o dalsi naklady, ale nevybavuju si toho moc navic... mimochodem, neni nutne resit predrazeny mobilni internet ceskych operatoru - SIMky polskych operatoru maji na kazdem rohu v trafice a ceny jsou az smesne (napr. Play! za 5PLN - 100MB; Orange za 20PLN - 2GB na LTE)
Číst dál: Připoj se do Geocaching Road Trip ’15 – získej 6 suvenýrů
By KRON family 
By KRON family 
Číst dál: Získejte nové suvenýry - oslavte 15 let Geocachingu
Než jsem se seznámil s Geocachingem, tak jsem neustále jezdil na cyklo-výlety a nejvíce mě to vždy táhlo k našim německým sousedům.