Je tomu pár dní, co byl zrušen Vořechovic Trail - a taky půllitr. Samozřejmě že pozůstatky jsme po sobě uklidili. Tak se stalo, že jsme najednou měli doma několik zajímavých schránek na keše, které si určitě nezaslouží být jenom doma ve skříni. Týden poté jsme tedy opět vyjeli na Milíře založit novou sérii. Něco jsme vyspravili, něco přidělali a série Na Milíře skládající se tentokrát pouze ze sedmi keší byla včera publikována. Pojďme se tedy podívat, co vás čeká - ač téměř všechny keše určitě znáte už z půllitru. Jelikož je to série Na Milíře, počítáno není z nich, ale z Jeřmanic. Z poslední keše půllitru je totiž keš první. Sloupek jsme po archivaci půllitru ani nevyndávali, což vysvětluje, proč je jeho fotka jediná za denního světla. Než jsme se totiž ve čtvrtek dostali k umístění ostatních keší, padla nám do toho tma. Keš druhá je na místě, kde na půllitru byla původně pixla snad od nějaké zmrzliny, při předělávce následovala ptačí budka, po jejím ukradení (náhodně zrovna den po té, co ji objevili nějací ornitologové se známou keškařkou, ale to je jiný příběh) následoval šroub, který tam zůstal uhnilý dosud. Tak je polínko aspoň o strom vedle. Třetí keš je vlastně stejná jako byla na půllitru zhruba na tomto místě. Rozhodli jsme se však pro umístění na druhé straně silnice kvůli lepšímu parkování. U další keše jsme se rozhodli pro něco, co jsme na půllitru neměli. Sice máme objednaný další buxus, ale třeba do zásoby - na čtyřce je momentálně krysa. Pětka je zase na místě stejném, jako byla keš půllitrová. I vypadá podobně - museli jsme však sehnat nový kousek, jelikož ten předchozí se po nějakém roce rozpadnul a zbyla tu jen filmovka s hřebíky ve víčku. Do tohoto úkrytu se proto nyní filmovka jenom zasunuje. Dál asi není co dodat. Tenhle šutřík je tu třetím rokem a určitě bude skvěle sloužit i jako šestá keš série. Jen sáček s logbookem který býval často promočený jsme vyměnili za filmovku. Keš sedmá je už v samém centru Milířů a opět vypadá podobně, jako půllitrová keš která zde byla předtím. Sklenka má nyní čepičku plastovou, tak nezrezne - jen se bojím, aby ji nevzal vítr. Dál už jsme nepokračovali, i když jsme ještě nápady na další tři schovky typu "co běžně vidíte u silnice" měli. Přeci jen už by to bylo Za Milíře a navíc jen 250 metrů odsud (ještě ke všemu od parkoviště) se dá napojit na jednu z keší Walking Trailu, kde taky určitě o zajímavé keše není nouze.

Občas se po něčem volá - a mohl by to být nesmysl. Nejsme konkrétní? Ale jsme, jednu březnovou neděli jsme se pokusili dát pár dotazů do jednoho videa a rovnou si říct "co kdyby". Narozdíl od Interview jsme na to byli jen sami dva, tak se raději místo kvality zaměřte na obsah. A třeba i ten vás bavit nebude, kdo ví.

Když jsme vás před rokem zvali na obrazec půllitru, bylo ještě pár věcí jinak. Geopivko se prakticky rozpadlo, o keše se nikdo nestará. Pokud se tedy na obrazec chystáte namlsáni loňským článkem, je asi vhodné ukázat vám, jak to tam vypadá teď. Fotky doporučujeme porovnávat s těmi loňskými. Z rozcestníku zbyl jen špalek. PETku někdo z lovců nahradil tubou od vitamínů, která navolno plave v trubce. Trojka je pryč. Prostě není. Jízdní řád zmizel už před dávnou dobou, keš je už zhruba rok disablovaná. Někdo z lovců tam aspoň nalepil bloček. Samozřejmě je neúdržba vidět i na logbookách. Zvlášť mikrošky jsou plné vlhkých papírků. Zrezlým šroubem už dávno nikdo bez kleští nepohne. A když se s ním nedá pohnout, nikoho nenapadne, že by to měla být keš. Tak tam je aspoň položená petka. Z mechové chaloupky toho také mnoho nezůstalo - je pryč. Někdo z lovců na místo doplnil jakousi malou šedou pixlu, která je o metr vedle pod kamenem.

Mělo to být letos trochu jinak. I tentokrát měl GeoOhýnek pořádat KPBJN s rodinou a vybral si k tomu jakousi vesnici u Sychrova, možná přímo Sychrov, to už pro hosip nevím. Když nedostal povolení, rozhodli jsme se to udělat opět my podobně jako před čtyřmi lety. Tehdy jsme uspořádali první GeoOhýnek u Marvac70 na zahradě. Dohodli jsme se na posledním dubnu, jelikož ohýnky patří k čarodějnicím a před čtyřmi lety byl event také poslední dubnovou sobotu. TLukanCS už na tu dobu měl domluvené pořádání nějaké mudloakce, tak jsme na přípravu zbyli tři. Jako první jsme začali plánovat program. Na jednu stranu nemáme rádi eventy bez programu, kde stojí pár lidí v hloučkách a baví se o tom jak se měli včera v hospodě. Na druhou stranu chodíme na eventy odpočívat, tak to chce nějaký oddechový program, do kterého se všichni zapojí s radostí. Samozřejmostí je spálení zmetkových CWG a starých logbooků (které jsme doma poctivě rok skladovali a nakonec jsem našel jen jeden před eventem a jeden po něm). Tím bychom mohli, jak to tak bývá na všech GeoOhýnkách, začít. Jako dobrý nápad se jeví i bingo, které jsme hráli už při prvním GeoOhýnku. Taky by to chtělo na čarodějnice nějakou čarodějnici. A když by při eventu něco píplo, určitě by to taky návštěvníky potěšilo. Chystáme listing, přesouvám Rýnovické koupaliště aby se tam eventovka kolizně vešla...a další velké věci stojící za zmínku se dějí až v den konání eventu. Kristýnka pracuje do šesti, tak hned po práci vyrážím k Marvac70 nachystat zahradu. Cestou mi však začíná samo brzdit auto, které nakonec musím nechat u vrat do jízdárny a obvolávat co s tím dál. Když se po hodině dostávám konečně k pomoci s přípravami, je už rozšířené a naskládané ohniště. Rozmisťujeme věci k sezení (jak se ukázalo hned v prvních minutách eventu, měl jsem ještě vzít dvě lavice od nás) a vybavení, stavíme stánek. Když přichází první návštěvníci eventu, je vše připraveno - tedy v tu chvíli to tak vypadá. Když se koukám na hodinky, je 17:53 a říkám si, že přece nebudeme začínat event o dvě minuty dřív. Kačeři postupně začínají chodit ke stánku a my zjišťujeme, co nám chybí. Není tu pivo, kečup, nemáme dřevo na oheň. Plánovanou úvodní řeč s myšlenkami u auta motám a ohýnek zapaluju se zhruba desetiminutovým zpožděním. Další v plánu je bingo, ale když si většina lidí teprve začíná opékat špekáčky, vyčkáváme. Marvac přidala do binga pár cen navíc, což má za výsledek to, že pro poslední (sedmou?) výhru se zvedají čtyři kačeři naráz. Vyšlo to akorát do sedmi, kdy pípla plánovaná tradička. Ownerka si s provedením dost vyhrála, tak je dobře že se všem líbí. Jak se FTF houf vrátil zpět na event, je nejvyšší čas na společnou fotku, neboť někteří už se chystají na odchod. A po další chvíli sezení u ohýnku a kafi konečně přichází čas na čarodějnici. Vnitřek ze skartovaných papírů se postaral o rychlost i "sněžení". A dál? Co chcete slyšet? Zase všechno uklidit a uvidíme, jak to bude příště. Příští rok je posledního dubna v neděli, což vychází dobře. Ale "těšíme se za rok" jsme slibovali už před čtyřmi roky, až dvojku musel uspořádat po dvou letech KPBJN...